|
Stanovisko k požadavku kolektivních správců na zákaz absenčního půjčování zvukových dokumentů v knihovnách
Dokument
ke stažení ve formátu .doc - 87 kB,
1.
Společenská funkce knihoven
1.1.
Funkci a poslání veřejných knihoven formuluje doporučení UNESCO
pro činnost veřejných knihoven následujícím způsobem:
"Veřejná knihovna je místním informačním střediskem,
zabývajícím se zpřístupňováním všech druhů vědomostí a informací
svým uživatelům. Služby veřejné knihovny se poskytují bez rozdílu
všem, nezávisle na věku, rasovém původu, pohlaví, víře, národnosti,
jazyku či sociálním postavení. Uživatelům, kteří nemohou, ať
již z jakýchkoli důvodů, používat běžně nabízené služby a fondy,
musí knihovna nabídnout služby a fondy speciální. Týká se to
např. jazykových menšin, tělesně či duševně postižených lidí,
nemocničních pacientů či uvězněných.
Knihovna musí zpřístupňovat fondy odpovídající zájmům všech
věkových vrstev. Knihovní fondy musí obsahovat a služby využívat
jak tradiční materiály, tak všechny odpovídající druhy moderních
informačních médií a technologií. Základním požadavkem je vysoká
kvalita fondů knihovny a jejich souvislost s místními potřebami.
Fondy musí odrážet aktuální trendy a směry vývoje společnosti
a být pamětí tvořivého úsilí lidstva. Fondy ani služby by neměly
být ideologicky, politicky, ani z náboženských důvodů cenzurovány
a neměly by být pod komerčním tlakem.
Jádrem služeb veřejné knihovny by měly být následující klíčové
činnosti vztahující se k informacím, gramotnosti, vzdělávání
a kultuře:
-
vytváření a posilování čtenářských návyků od raného dětství;
-
podpora samostatného sebevzdělávání i všech stupňů školského
vzdělávání;
-
poskytování příležitosti pro osobní tvůrčí rozvoj;
-
povzbuzování imaginace a kreativity dětí a mládeže;
-
podpora uvědomělého přístupu ke kulturnímu dědictví a k hodnotám
umění a pokroku vědy;
- zajišťování
přístupu ke všem kulturním formám prezentace reprodukčního
umění;
-
podpora dialogu mezi kulturami a kulturní rozmanitosti;
-
podpora tradice lidové slovesnosti;
zpřístupňování všech druhů informací z oblasti veřejné správy."
2. Zvukové dokumenty v knihovnách ČR
2.1.
V celé ČR zvukové dokumenty systematicky shromažďuje a zpřístupňuje
přibližně 200 knihoven. Ve srovnání se zahraničím (zejména v
porovnání s rozvinutými zeměmi EU) mají fondy zvukových dokumentů
v českých knihovnách malý rozsah a navazující služby jsou značně
omezené. V zahraničí je běžné, že půjčování zvukových nosičů
je realizováno téměř ve všech knihovnách. Hlavní příčinou je
nedostatečné finanční zajištění českých knihoven, které neumožňuje
ve větší míře získávat nové typy dokumentů, nakupovat technická
zařízení nezbytná pro jejich využití rozšiřovat prostory a zajistit
dostatečný počet pracovníků.
2.2. V posledním období je nutno k těmto limitům připojit i
nový autorský zákon, který zásadním způsobem omezuje půjčování
zvukových a audiovizuálních dokumentů v knihovnách, protože
Česká republika ve své legislativě neuplatnila (na rozdíl od
všech evropských zemí) výjimky, které umožňuje Směrnice 92/100/EEC
Rady z 19. listopadu 1992 o pronájemním a výpůjčním právu a
o určitých právech souvisejících s autorským právem v oblasti
duševního vlastnictví.
2.3. Podle dostupných informací jsou zvukové dokumenty půjčovány
mimo budovu knihovny ve všech evropských a dalších zemích bez
jakéhokoliv omezení a v žádné zemi se nepřipravují pro činnost
knihoven omezení těchto služeb.
2.4. Fondy zvukových záznamů v knihovnách se většinou orientují
na hudební tituly hodnotnějšího charakteru, proporčně shromažďují
vážnou hudbu, lidovou a folkovou tvorbu, v oblasti populární
hudby a jazzu mapují základní a progresivní hudební trendy.
Kromě dokumentů se záznamem hudby je ve fondech knihoven další
široké spektrum zvukových záznamů - mluvené slovo, jazykové
kursy, reportáže apod. V neposlední řadě shromažďují knihovny
i zvukové dokumenty regionálního charakteru. Řada klasických
knižních publikací a periodik obsahuje i přílohy různých forem
zvukových dokumentů, které s knihou tvoří nedílný celek.
2.5. Hudební oddělení knihoven patří již dlouhá desetiletí mezi
důležité součásti veřejných knihoven. Jejich prostřednictvím
knihovny zpřístupňují veřejnosti hudební odkaz skladatelů a
interpretů tzv. vážné hudby, seznamují se současnými trendy
v oblasti populární hudby a jazzu. V literárních žánrech poskytují
přístup k významným dramaturgickým počinům prostřednictvím zvukových
záznamů divadelních her a poezie a zachycují vynikající nahrávky
předních slovesných interpretů. Shromažďují též hudebniny, knihy
o hudbě a širokou škálu informací z hudební oblasti.
2.6. V hudebním knihovnictví, stejně jako v celém působení knihoven,
nejde jen o pasivní zpřístupňování zvukových záznamů a dalších
služeb. Díky koncepční práci, dlouhodobě budovaným fondům a
kvalifikovaným pracovníkům se svou činností aktivně podílí na
ovlivňování hudebního vkusu čtenářů. Rovněž podíl na vzdělávání
v této oblasti umění je nezanedbatelný. Mnohá hudební oddělení
slouží jako zázemí hudebního školství na všech úrovních. Hudební
knihovnictví má nepochybně i významnou funkci rekreativní.
3.
Půjčování zvukových dokumentů a knihovní zákon
3.1.
Zpřístupňování knihovních dokumentů, které mají povahu rozmnoženin
zvukového záznamu je zakotveno ve veřejných knihovnických službách
v § 4, odst. 1 písm. a) knihovního zákona (257/2001 Sb.) a dále
zpřesněné v odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Poskytování
těchto služeb je základní podmínkou, která je zákonem vyžadována.
Při výkladu knihovního zákona je nutné zdůraznit, že zde je
zákonná opora jak pro prezenční, tak zvláště i pro absenční
půjčování těchto dokumentů. Lze dovodit, že zpřístupňováním
knihovních dokumentů, pokud není jednoznačně specifikované se
rozumí takové zpřístupňování, které je v tomto případě obvyklé.
A za obvyklé tvůrci zákona v r. 2001 nepochybně považovali především
absenční půjčování. Tuto skutečnost je možné doložit dlouholetou
praxí hudebních oddělení, zakotvenou též ve smlouvě Svazu knihovníků
a informačních pracovníků ČR s kolektivními správci z 2. ledna
1997.
3.2. Je také otázkou, zda "prezenční půjčován" zvukových
dokumentů, tak jak je knihovnami provozováno, je skutečně "půjčováním"
ve smyslu § 16, zákona č. 121/2000 Sb. V tomto případě pracovník
knihovny umožní uživateli individuální poslech zvukového záznamu
nebo jeho části a k vlastnímu aktu půjčení vůbec nedochází.
Jedná se zřejmě spíše o provozování díla ze záznamu než o půjčování.
3.3. Požadavek redukovat smlouvu o půjčování zvukových záznamů
na prezenční půjčování je v rozporu z § 4, odst. 1 zákona č.
143/ 2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, protože podstatným
způsobem omezuje nakládání s knihovním fondem. Využívání fondu
knihovny by v tomto případě bylo omezeno pouze na omezenou provozní
dobu a pro řadu uživatelů by se staly knihovní fondy z časových
důvodů, ale také z důvodu různého zdravotního postižení nedostupné.
4.
Knihovny nejsou podstatným zdrojem a příčinou nelegálního kopírování
4.1.
Hlavními a prokazatelnými příčinami poklesu prodeje zvukových
dokumentů jsou podle našeho názoru zejména:
-
Nevhodná obchodní politika, kdy cena CD v ČR je stejná nebo
vyšší než v zahraničí a naopak reálná kupní síla obyvatelstva
je několikanásobně nižší.
-
Vysoká DPH.
-
Vysoká cena CD v obchodě podpořila rozvoj pirátství a nelegálního
kopírování:
-
Masový prodej pirátských, technicky profesionálních, kopií
na tržištích za méně než poloviční cenu oproti originálům.
-
Stahování hudby z internetu ve formátu MP3 a následné
mnohonásobné kopírování v PC mechanikách CD-R/CD-RW.
-
Komerčně poskytované služby "kopírování pro osobní
potřebu" za velmi nízký poplatek (v tzv. vypalovacích
centrech), kde je ve velké míře tolerován nelegální způsob
rozšiřování zvukových záznamů. Další možností jsou komerční
půjčovny, které se skrývají za nejrůznějšími bazary, případně
kluby vlastníků (např. prodejna a půjčovna v Praze Music
World, s.s r.o., která působí již řadu let, apod.).
-
Nelegální rozšiřování CD v některých prodejnách, kde prodavači
v PC mechanikách kopírují zvláště nejnovější tituly pro
široký okruh svých známých, nebo toto kopírování umožňují.
-
Nízká schopnost policie a soudů zasáhnout proti nelegálnímu
kopírování.
-
Rozvoj informačních a komunikačních technologií.
4.2.
Domníváme se, že veřejné knihovny se půjčováním zvukových
dokumentů podílejí na klesajících tržbách výrobců zvukových
záznamů jen minimálně a není tak dán důvod k zákazu půjčování.
Důvodová zpráva k autorskému zákonu v komentáři k § 13-23
předpokládá i možnost zákazu půjčování (v tomto případě
veřejným knihovnám) "jestliže by podstatně ovlivnilo
odbyt rozmnoženin na trhu". Důvodová zpráva v další
větě zároveň zdůrazňuje, že se bere ohled na kulturně politické
zájmy státu a zájem na vzdělávání. Tento zájem státu a zájem
na vzdělávání je nepochybně vyjádřen následně ve znění citovaného
knihovního zákona. Tvrzení, že půjčování zvukových dokumentů
v knihovnách je podstatným zdrojem nelegálního kopírování,
je neopodstatněné z těchto důvodů:
-
Knihovny do svých fondů ročně nakoupí jen nepatrný zlomek
z celkového objemu prodeje zvukových dokumentů. Při několika
málo úspěšných zásazích policie, je zabaveno více zvukových
dokumentů, než jich nakoupí knihovny za celý rok.
-
I kdyby bylo pravdivé absurdní tvrzení, že každá výpůjčka
z knihovny je zdrojem pro nelegální kopii, i v tomto případě
bude vliv tohoto zdroje zanedbatelný.
-
Knihovny ve svých fondech shromažďují kromě nosičů CD velké
množství magnetofonových kazet a vinylových gramofonových
desek. V této oblasti nedošlo k žádným zásadním technologickým
změnám, ale přesto je požadován zákaz půjčování.
-
Počet knihoven, které provozují sbírky zvukových dokumentů,
je v posledních letech prakticky neměnný.
-
Skladba fondů zvukových dokumentů v knihovnách není primárně
orientována na nákup novinek populární hudby, která je hlavní
oblastí, na kterou se soustřeďuje nelegální kopírování. Současná
smlouva o půjčování nosičů zvuku stanoví tříměsíční odkladnou
lhůtu od dne nákupu zvukového dokumentu. Knihovny z tohoto
důvodu nemohou být rozhodující zdrojem nelegálního kopírování.
-
Knihovny z ekonomických důvodů do svých fondů nakupují značné
množství levnější produkce, která je z hlediska kopírování
nezajímavá.
-
Knihovny jsou financovány z veřejných zdrojů, jejich činnost
a aktivity jsou snadno identifikovatelné a kontrolovatelné
a ve své činnosti dbají na důsledné dodržování zákonů a neumožňují
v rámci svých služeb nelegální kopírování.
5.
Důsledky a negativní vlivy zákazu absenčního půjčování zvukových
dokumentů
Zákazem
absenčního půjčování zvukových dokumentů ve veřejných knihovnách
by došlo k mimořádným společenským škodám, ať již materiální nebo
duchovní povahy, například:
-
V rozporu s doporučeními UNESCO a Evropské unie dojde k podstatnému
omezení služeb knihoven a k narušení principu rovného přístupu
k informacím a kulturnímu dědictví.
-
Občané České republiky budou výrazně znevýhodněni oproti občanům
států Evropské unie, kde nedochází ve jménu ochrany práv autorů,
interpretů a výrobců k omezování přístupu ke vzdělávání a
kulturním hodnotám. Dojde k podstatnému narušení rovnováhy
mezi ochranou autorských práv a svobodným přístupem k informacím.
-
Nejtíživěji dolehne omezení na uživatele menších lokalit a
na oblast hudebního školství a zájmových aktivit. Občané budou
ještě výrazněji hledat možnost v přístupu ke zvukovým dokumentům
nelegálními nebo pololegálními cestami.
-
Dojde k omezení služeb pro tělesně postižené, důchodce a další
skupiny uživatelů, u kterých je mizivý potenciál pro nelegální
kopírování.
-
Ve více než 60 vojenských knihovnách dojde k omezení služeb,
ačkoliv možností kopírování na vojenských posádkách jsou mizivé.
-
Z absenčního půjčování budou vyřazeny knihy a časopisy, které
jako přílohu obsahují zvukové dokumenty, dojde tak k podstatnému
omezení poskytovaných veřejných knihovnických a informačních
služeb jako celku.
-
Zmizí úloha knihoven jako propagátora hudební kultury. Řada
sociologických průzkumů prokazuje, že knihovny vychovávají
aktivní a kvalifikované zákazníky, kteří nakupují podstatně
více, než běžná populace.
-
Vzhledem k vysokým nákladům na provoz hudebních oddělení přistoupí
řada provozovatelů knihoven k redukci a v některých případech
i k úplnému zastavení činnosti hudebních oddělení. Dojde tak
k podstatnému znehodnocení finančních prostředků, které až
doposud knihovny na tyto aktivity vynakládaly.
6. Závěr
Navrhujeme
kolektivním správcům přehodnotit záměr neobnovit smlouvu na absenční
půjčování zvukových dokumentů v knihovnách. Navrhujeme, aby ve
smlouvě byly zakotveny tyto principy:
-
Prodloužení odkladu absenčního půjčování v knihovnách na 6
měsíců ode dne nabytí knihovnou.
-
Knihovny, které půjčují absenčně zvukové dokumenty budou aktivně
spolupracovat s výrobci a distributory při:
-
propagaci nabídky nové produkce včetně šíření nabídkových
katalogů,
-
soustavném informování uživatelů knihoven o autorských
právech.
-
Společně bude dohodnuta sazba za absenční půjčování zvukových
nosičů, respektive za užití autorského díla. Tato sazba se
stane součástí manipulačního poplatku, který bude vybírán
při výpůjčce. Sazbu lze stanovit z počtu výpůjček nebo přesněji
z počtu nových přírůstků v určitém roce.
-
Knihovny, které v souvislosti s půjčováním zvukových dokumentů
vybírají manipulační poplatek, věnují získané příjmy na nákup
nových zvukových dokumentů.
Mimo
text smlouvy je možná domluva o podpoře Svazu knihovníků a informačních
pracovníků ČR při požadavku na zvýšení sazeb za nenahrané nosiče
a kopírovací přístroje, které by měly kompenzovat ztráty způsobené
nelegálním kopírováním, i o podpoře dalších změn autorského zákona,
které budou chránit zájmy autorů, interpretů a vydavatelů či při
prosazování požadavku na snížení DPH.
Věříme,
že kolektivní správci ve vlastním zájmu správně pojmenují hlavní
důvody poklesu tržeb hudebního průmyslu a nebudou tento problém
řešit neodůvodněně na úkor veřejných knihoven.
Pokud
nedojde ke vzájemné dohodě, budeme usilovat o novelu autorského
zákona tak, aby v něm byly pro poskytování veřejných knihovnických
a informačních služeb v plném rozsahu uplatněny výjimky, které
umožňuje Směrnice 92/100/EEC Rady z 19. listopadu 1992 o pronájemním
a výpůjčním právu a o určitých právech souvisejících s autorským
právem v oblasti duševního vlastnictví. S ohledem na podstatné
omezení veřejného zájmu budeme také usilovat o snížení sazeb z
prodeje nenahraných nosičů a z přístrojů ke zhotovování rozmnoženin
zvukových záznamů, protože se jedná o základní způsob kompenzace
za kopírování pro osobní potřebu.
Obracíme
se také na Ministerstvu kultury ČR, aby se předmětnou záležitostí
zabývalo v rámci svých kompetencí a využilo tak svých práv při
aplikaci jak autorského, tak knihovního zákona ve prospěch zpřístupnění
veřejných knihovnických a informačních služeb občanům v hudební
oblasti.
PhDr. Vojtěch Balík v.r.
ředitel Národní knihovny ČR
13.12.2002
|
|